Typy baletních škol

Balet je nám znám už z renesančního období z Itálie a Francie. Postupem času si získával oblíbenost po celém světě. Během předávání tanečního umění z generace na generaci ale vznikalo několik různých, a od sebe se méně či více lišících, baletních technik. Dnes proto rozeznáváme šest světově uznávaných typů baletních škol.

Francouzská technika

známá také jako „Ecole française“ byla ustanovena na světově první taneční škole – Královské taneční akademii (Académie  Royale de Danse), kterou založil roku 1661 Ludvík XIV. Právě z této školy následně vznikl dodnes fungující balet pařížské Opery.

Francouzská metoda je považována za základní. Stanovila baletní trénink tak, jak ho s většími či menšími změnami využívají i ostatní typy baletních škol.

Typickými znaky dané techniky jsou uvolněné a elegantní port de bras. Chodidla by měla pracovat s naprostou přesností a velký důraz je kladen na vysoké nárty. Dokonalý tanečník by měl mít velký rozsah kyčelních kloubů. Tanec by měl být především poetický, francouzská škola proto často využívá póz épaulement.

Technika Vaganové

V carském Rusku vznikly hned dvě baletní školy už v 18. století, jedna v St. Petersburgu a druhá v Moskvě. Jednou z nejlepších žákyň byla Agrippina Vaganová. Pro její vysoké skoky a bezchybně zvládnutou techniku si vysloužila přezdívku “královna variací”. Později se stala ředitelkou Carské baletní školy (později Baletní akademii A. J. Vaganové) a začala vyučovat vlastní taneční techniku.

Ta spočívá ve vysoký skocích, mnohočetných piruetách a samozřejmě s předpokládanou stoprocentní flexibilitou těla. Díky tréninkům, na kterých se pilují jednotlivé pohyby v extrémně pomalém tempu, má docházet k vybudování dostatečného svalstva. To by mělo tanečníkům pomoci s držením a kontrolou těla, které následně tanečníkům umožňují vykonávat až akrobatické kousky. Ruská škola klade důraz také na expresivitu a teatrálnost.
Tato taneční metoda je hojně používána na mnoha školách ve světě. I na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy se učí převážně právě ruská technika.

Cechettiho technika

Nese svůj název po italském baletním tanečníkovi a mimovi Enricu Cechcettim.
Cecchetti působil ve Spojeném Království počátkem 20. století. Anglie se držela francouzského původního stylu, nicméně Cechetti vynesl svou metodou tuto techniku ještě výše.

Pomocí, pro každý den v týdnu pevně stanovených téměř až rutinních, cvičení byli jím učení tanečníci schopni dosáhnout nevídaných úspěchů. Díky dennímu opakování Cechettiho propracovaného plánu mají tanečníci rovnoměrně propracovaná těla, což je samozřejmě zdraví prospěšné. Pro tuto metodu výuky je také specifické poměrně formální port de bras, čímž se liší například od francouzské školy, dále mírně nedotažená V. pozice nohou, která zajišťuje zdravější funkci spodní části těla. Cechetti se spodními částmi těla zabýval do hloubky a vytvořil dodnes celosvětově využívanou metodu pro polohy chodidel:

1) pied a terre – celé chodidlo je na zemi
2) pied a quart – pata je lehce zvednuta od země
3) pied a demi – chodidlo je o něco výše na pološpičce (sur la demi pointe)
4) pied a trois quart – chodidlo je na tzv.vysoké pološpičce
5) pied a pointe – chodidlo je na špičce (sur la pointe)

V současné době technika klasického tance nejčastěji používá polohu 1, 4 a 5.

Ve Spojeném Království se většina Cechettiho postupů, nejen týkajících se spodních končetin, praktikuje dodnes. Angličané milují čistotu pohybu bez přehnaného manýrismu a potrpí si na perfektní technické provedení. Právě Cechettiho technika umožňuje tanečníkům vnímat každý sval svého těla, a této dokonalosti tak dosáhnout.

Bournonvillova technika

August Bournonvill se narodil ve Francii do rodiny tanečníků. Jeho otec Antoin Bournonville se učil u známého francouzského tanečníka, choreografa a tanečního myslitele Jeana Georgese Noverra. August se vyučil v Pařížské opeře a získal zde i své první angažmá. Později se přestěhoval do Dánska, kde založil Dánský královský balet. Začal se zde věnovat choreografii (jedním z jeho světově známých děl je například balet La Sylphide) a vytvořil i svou vlastní taneční techniku.

Bournonvillova technika je do nynějška známá a oceňovaná především pro svou jemnost a vznešenost. Působí plynule a bez námahy, přestože je samozřejmě velice technicky náročná. Metoda je charakteristická také používáním épaulement s důrazem kladeným na správné postavení nohou. Známá je mimo jiné pro své grand jeté se zadní nohou pokrčenou v attittude. Cílem Bournonvillovi metody je, aby tanečníci i přes extrémní námahu pohybu působili ladně, nenuceně a s přirozenou grácií. Linie očí bývá snížená, aby působila laskavěji narozdíl od např. ruské školy, která dbá na určitou hrdost. Odlišné je zde i provádění piruet, u kterých bývá noha většinou přiložena níže, než je tomu u ostatních technik. Důraz se klade i na pro Bournonvilla typickou rychlost nohou, která by měla být v kontrastu s ladným pohybem paží, aneb nohy jsou rytmus, ruce jsou melodie.

Ballanchinova technika

Tato technika by nikdy nevznikla bez briliantního choreografa z Ruska – George Balanchine. Ruští tanečníci se pravděpodobně nejvíce zasloužili o vyvezení a naučení baletu v zahraničí. Ballanchine se proslavil v USA po založení jedné z nejlepších baletních škol zvané SAB (School of American Ballet). Ballanchine prosazoval tzv. “novou klasiku”, je proto také považován za průkopníka nového baletního stylu zvaného neoklasicismus.

Do tohoto stylu se dostaly prvky i jiných tanečních technik například jazzové. Nelpí se na takové přesnosti a ani žáci nejsou vybíráni podle předem daných přísných kritérií. Existuje zde mnohem větší volnost pro osobitost tanečníků. Specifické jsou také zaoblenější paže, sporadické využívání épaulement nebo točení piruet, jejichž přípravná pozice začíná zásadně z napnuté zadní nohy.

S tím, jak se postupně baletní umění přenášelo do nových zemí, samozřejmě vznikal i jistý rukopis dalších tanečníků, kteří učili budoucí generace své umění. Dalo by se proto říci, že baletních škol a technik existuje nespočet. Výše uvedené jsou ty, které považujeme za momentálně nejznámější a nejpoužívanější. Jedná se nicméně o poměrně subjektivní výběr, postavený na základě českých škol a jejich učení.

Nela Petrová 

Zdroje:
https://www.tanci.cz/blog/5-rozdilne-svety-baletnich-skol/
https://baletky.webgarden.cz/rubriky/baletni-techniky
https://cs.eferrit.com/trenink-baletu/