Bývalý sólista Baletu Národního divadla v Praze a zakladatel známé baletní školy Ján Nemec se dožívá významného životního výročí. Zavzpomínali jsme společně na super partu, kolegy, inscenace a řeč přišla i na žáky, které nasměroval k profesionální kariéře.
Milý Jano, je tomu již mnoho let, kdy jsme spolu působili na naší první scéně. Já ve funkci choreografa a ty jako skvělý interpret mnoha rolí. Zajímají mne počáteční impulzy ke tvému působení v tanečním umění. Jak vzpomínáš na své dětství v Košicích?
Narodil jsem se v rodině středoškolského profesora, jako druhorozený syn ze tří dětí. Díky tomu jsem měl svobodu v rozhodování, i když otec doufal, že budu veterinářem, ale podporoval mne ve všem. Byl úžasný a bohužel zemřel již v roce 1994. Matka byla názorově nekompromisní, ale svou volbu, jak řešit problémy, jsem si vždy prosadil. V současné době žije matka v domě seniorů v Betliari na Slovensku se zákeřnou Alzheimerovou nemocí. Rodina by bez starostlivosti lékařského personálu náročnou péči o ni nezvládla. I přes tuto nemoc je úžasná a mám ji moc rád.
