Baletní pozice

Balet má svůj vlastní svět a v tom má i své vlastní názvosloví (vycházející především z francouzštiny, viz. baletní názvosloví). Někdy se hodí rozumět tomu, co se vám snaží říct vaše dítě, které právě začalo navštěvovat hodiny baletu. Například až Vám bude dít plakat, že se mu nedaří otočit dvojitou attittude, budete jen těžko chápat, proč tolik touží mít otitidu – totiž zánět středního ucha.

Balet má svou přísnou a jasně danou disciplínu, určité základy, které musí ovládat každý kdo chce svému tělu porozumět.

Prvním, na co se zaměříme, budou pozice nohou. Během vývoje klasického tance se ustálilo pět poloh dolních končetin-nohou, které se nazývají pozice.

Pozice nohou

I. pozice

Nohy se dotýkají patami, špičky směřují od sebe – ideální úhel 180°. (Většinou se nedoporučuje tento úhel vzhledem k nestabilitě v maximálním vytočení. Samozřejmě je také nutné pracovat s dispozicemi vytočení jednotlivých tanečníků).

II. pozice

Nohy ve stejném postavení jako v I.pozici s tím, že paty jsou od sebe vzdáleny na délku jednoho až jednoho a půl chodidla.

III. pozice

Jedna noha je předsunuta před druhou tak, že ji z poloviny překrývá (tento postoj se využívá převážně v charakterních a historických tancích, v klasickém tanci pouze výjimečně).

IV. pozice

Jedna noha je předsunuta před druhou tak, že ji po délce zcela překrývá, nohy se nedotýkají, ale spočívají na podlaze rovnoběžně ve vzdálenosti jednoho chodidla (existuje též méně používaná otevřená IV.pozice , kdy se nohy nepřekrývají, ale jsou otevřeny tak, že pata je proti patě ve vzdálenosti jednoho chodidla).

V. pozice

Stejné postavení jako ve IV. pozici, ale nohy jsou u sebe. To znamená, že pata jedné nohy se dotýká špičky druhé nohy a naopak.

Jedním z principů klasického tance je, že každý krok vychází z určité pozice (většinou z V. nebo I. pozice), pokračuje přenesením váhy ze stojné nohy na kročnou přes určenou pozici (většinou II. nebo IV. pozici) a závěr je opět do V. nebo I. pozice. Znalost jednotlivých pozic nohou je proto považována za jeden ze základních předpokladů dobrého tanečníka.

Polohy chodidel
(Cecchettiho metoda)

Chodidla můžeme klást do pozic, které jsme se již naučili. Způsob, kterým se chodidla do jednotlivých pozic kladou má ale také své rozdělení a samozřejmě i opodstatnění.

1) pied a terre – celé chodidlo je na zemi
2) pied a quart – pata je lehce zvednutá od země
3) pied a demi – chodidlo je o něco výše na pološpičce (sur la demi pointe)
4) pied a trois quart – chodidlo je na tzv.vysoké pološpičce
5) pied a pointe – chodidlo je na špičce (sur la pointe)

– V současné době technika klasického tance nejčastěji využívá 1., 4., a 5. polohu

Pozice paží

Nyní to začne být složitější. Pozice nohou jsou standardně stejné ve všech metodách výuky klasického tance. Co se týká pozic paží, tak má ovšem každá metoda své vlastní a odlišné označení. Více o jednotlivých metodách klasického tance zde.

Francouzská škola má vedle přípravné polohy dalších pět základních pozic, Cecchettiho metoda má také pět základních pozic, včetně dvou variant 4. pozice a tří variant 5. pozice. U nás nejvíce používaná Ruská škola ustálila ve svém vývoji tři základní pozice paží s přípravnou polohou. Z těchto tří základních pozic se odvíjí mnoho variant dalších pozic, které se kombinují v nejrůznějších port de bras.

Přípravná pozice (poloha):

Paže visící podél těla se lehce zaoblí v loktech, a zápěstí pokračuje v zaoblené linii celé paže. Dlaně, které jsou téměř u sebe (cca 5cm), jsou otočeny vzhůru a musí být mírně vzdáleny od těla (cca 10 cm). Lokty jsou také od těla a směřují stranou, pocitově jakoby dopředu, celé paže od podpaží až do konečků prstů tvoří zaoblenou linii.

1. pozice

Paže zachovávají stejnou polohu jako v přípravné pozici, ale jsou umístěny ve výšce pasu. Lokty silně směřují do stran a pocitově vzhůru, vzdálenost od těla musí být dostatečná tak, aby se neporušilo zaoblení linie obou paží.

2. pozice

Paže jsou rozpažené stranou a stále zaoblené v loktech a v zápěstích. Jsou umístěny mírně před tělem pod rovinou ramen, jakoby prodlužují linii ramen směřujících do šířky a dolů, lokty směřují pocitově vzhůru. Zaoblené dlaně směřují vpřed.

3. pozice

Paže jsou zvednuty vzhůru (pokračování 1.pozice), mírně před tělem (oči vždy musí vidět obě paže). Lokty by měly být zaoblené a pociťovat silný tah do stran. Dlaně směřují dolů.

Naučit se správně zacházet se svými pažemi trvá tanečníkovi prakticky celý jeho kariérní život. Paže a jejich řeč se postupně stávají tím nejdůležitějším, co tanečník může nabídnout. Po naučení se základních pozic je proto potřeba pokračovat v práci s pažemi například polohami arrondie či allongé následně pak učením port de bras. Tyto prvky dokáží jednotlivým pozicím vdechnout tu tolik vyhledávanou a ničím nerušenou křehkou dokonalost baletu.

Port de bras

Port de bras jsou tedy v zásadě pohyby paží, které procházejí skrze jednotlivé pozice, čímž propracovávají a rozvíjejí koordinaci pohybu. Paže veškerý taneční pohyb dokreslují, hlava a pohled jej dokončují. Různorodost port de bras je dá se říci nekonečná. Stejně jako u základních pozic paží mají různé školy své vlastní podoby port de bras. Cecchettiho metoda má například osm druhů port de bras, zatímco v Ruské škole se ustálilo šest druhů port de bras.

1. port de bras

Výchozí postavení en face I.pozice nebo épaulement croisé, V. pozice, pravá noha vpředu, paže v přípravné poloze:
Paže se vedou z přípravné polohy do 1. pozice, pokračují do 3. pozice. Otevírají se do 2. pozice a přes allongé se zavírají zpět do přípravné polohy.

2. port de bras

Výchozí postavení épaulement croisé, V. pozice pravá noha vpředu, levá paže ve 3. pozici, pravá paže ve 2. pozici: Levá paže se otevírá do 2. pozice zároveň pravá paže přechází do 3. pozice a levá paže dochází do 1. pozice. Dále se obě paže spojují v 1. pozici a otevírají se znovu do výchozí polohy.

3. port de bras

Výchozí postavení en face I. pozice nebo épaulement croisé, V. pozice pravá noha vpředu, paže ve 2. pozici: Paže provedou allongé (nádech ve 2.pozici), trup se začíná předklánět a paže se současně spouštějí a zavírají do 1.pozice, následně se trup vyrovnává a paže přechází do 3. pozice. Trup se zaklání s pažemi ve 3. pozici. Poté se trup vyrovnává a zároveň se paže otevírají do 2. pozice.

4. port de bras

Výchozí postavení épaulement croisé, V. pozice pravá noha vpředu, levá paže ve 3. pozici, pravá paže ve 2. pozici: Levá paže se otevírá do 2. pozice, zároveň trup vytváří spirálu v hrudní páteři, pravá paže zůstává ve 2. pozici, obě dlaně směřují protažené dolů (vzniká tak postavení trupu a paží pro budoucí pózu IV. arabesque). Poté se paže spojují do 1. pozice a postupně otevírají do výchozí polohy.

5. port de bras

Výchozí postavení épaulement croisé, V. pozice pravá noha vpředu, levá paže ve 3. pozici, pravá paže ve 2. pozici:
Trup se předklání, paže se spojují v 1. pozici, následně se trup napřimuje s lehkým úklonem vlevo, přičemž paže stále zachovávají 1.pozici. Trup se mírně zaklání a pravá paže se začíná otevírat do 3. pozice. Levá paže se otevírá do 2. pozice, přes větší záklon se trup a paže převádí do výchozí polohy.

6. port de bras

Výchozí postavení épaulement croisé, pravá noha vpředu, levá noha piqué croisé vzad, levá paže ve 3. pozici, pravá paže ve 2. pozici:

V této poloze se provádí hluboké plié na stojné noze, kročná noha klouže po podlaze vzad, protažený trup se předklání a směřuje do dálky vpřed, paže zůstávají ve výchozí poloze. Následně se přenese váha na protaženou kročnou nohu vzadu, která se položí na podlahu ve směru protažené špičky, stojná noha se stává kročnou a vytváří pózu croisée vpřed, trup se napřimuje, paže se spojují v 1. pozici. Dále se trup mírně uklání vlevo s pažemi v 1.pozici, pravá paže se otevírá do 3. pozice a levá paže do 2. pozice. Přes záklon se trup a paže převádí do výchozí polohy (stejné jako 5. port de bras).

Tyto formy port de bras se začínají vyučovat až po zvládnutí základních pozic paží a osvojení épaulement. Port de bras je nutné provádět plynule, ale zároveň se musí přesně procházet jednotlivými pozicemi. Správně zvládnuté Port de bras by mělo působit velice přirozeně a prostě.

Polohy hlavy

Hlava, která doprovází práci paží je neoddělitelnou součástí jak všech port de bras, tak i všech ostatních póz klasického tance. Různých variant poloh hlavy je mnoho. Mezi úplně základní můžeme počítat 3 polohy – en face, profil, diagonála. Z těchto základních poloh se rozvíjí pomocí různých sklonů, úklonů, předklonů, otočení mnoho nejrůznějších typů poloh, které dokreslují pózy i pohyb, a často tak vytváří určitý styl klasického tance. Nezpochybnitelný význam má i samozřejmě i pohled očí. Správná koordinace paží, hlavy a očí ve všech port de bras vytváří pocit přirozeného a
kultivovaného projevu.

Rozdělení prostoru

Fixované základní body (bod 1 – bod 8) tanečního sálu nebo jeviště pomáhají studentům a tanečníkům v rychlejší komunikaci mezi pedagogem/choreografem a tanečníkem. Znovu existuje několik možností rozdělení prostoru sálu, většinou vytvořených různými pedagogickými osobnostmi (Cecchetti, Vaganová, Stepanov).

Postavení těla v prostoru

Tanečník se pohybuje v určitém stanoveném prostoru v němž vytváří různé polohy a pózy, které jsou podle přesně stanovených pravidel natočené do určitého směru. Podle natočení těla tanečníka rozeznáváme v klasickém tanci čtyři druhy natočení:

1. en face – čelem (přímo) k divákovi
2. en profil – bokem k divákovi
3. en retour – zády k divákovi
4. en épaulement
a) natočení těla diagonálně k divákovi
b) natočení trupu a ramen

V technice klasického tance je nejvíce používán směr en face a épaulement.

En face

Tělo tanečníka je natočeno přímo čelem k publiku. Je to „nejčistší“ a nejzákladnější postavení a je nejvhodnější pro veškerou základní výuku všech prvků klasického tance u mladších studentů. Umožňuje lépe vnímat jednotlivé roviny těla vzhledem ke správnému postavení těla. Linie jsou strohé a velice čitelné.

Épaulement

Jde o specifické natočení ramen a trupu. Tanečník stojí tak, že divák vidí jedno rameno vpředu a druhé vzadu. Hlavu má tanečník natočenou k rameni umístěnému vpřed – tedy blíže k divákovi. Épaulement je možné vytvořit v postavení nohou a boků en face, kdy se natočí pouze trup a hlava.

Druhá možnost postavení épaulement vypadá tak, že se natočí celé tělo diagonálně k divákovi, kdy rameno blíže k divákovi se v pocitu více otevírá směrem en face.

Postavení épaulement zvyšuje umělecký dojem každého pohybu v technice klasického tance, vytváří styl a charakter pohybu, především v tradičních klasických variacích. Jedná se o zvláštní fenomén konfrontace vztahu diváka a interpreta.

Základními polohami épaulement jsou pozice a pózy croisé a effacé.

Épaulement croisé: croisé znamená „křížený“

Tanečník stojí v V. pozici pravá noha vpřed, směrem do bodu 8, hlava směřuje k divákovi do
bodu 1.

Épaulement effacé: effacé znamená „otevřený“

Tanečník stojí v V. pozici levá noha vpřed, směrem do bodu 8, hlava směřuje k divákovi do
bodu 1.

Autor: Nela Petrová, k vytvoření mi velice pomohla skripta HAMU, katedry pedagogiky tance